Nad plochou se zvedl vítr a prohnal se mezi vrcholky smrků. Pohovořil se šiškami, s některými se v rychlosti dokázal pohádat a zlomyslně je shodil dolu do borůvčí. Poté se rozehnal do vsi, aby zde vše, co se tam nahoře v Brdech dozvěděl, hned vyzvonil na zahradách ovocným stromům. Jabloně se při zvěstech, co nás čeká v zimě otřásly jako při zimnici a sházely poslední jablka, která se zubyštopky ještě na větvích držela. V domě zavřený člověk by si toho větrného pošuka snad ani nevšiml, jenže ten, když se přižene, začne přede dveřmi mlátit víkem kovové poštovní schránky, že by probudil i mrtvého. Jestli on není placený nějakou stranou nebo sdružením, které se nyní cpe do nastávajících voleb.

Když jsem se šel totiž na něj podívat před dům a chtěl jsem jen „gumicukem“ upevnit víko u schránky, aby mi sousedé nenadávali, připlácl se mi na obličej nějaký barevný papír. Ano. Nějaký volební program. U uvědomil jsem si, co nás v nejbližším čase čeká za divočárnu. V televizích a novinách se objevují usměvavé, rázné či hodně rázovité tváře. Některé povědomé, nebo na ně zíráme již notně dlouho, některé úplně neznámé. A slibují. A co my rozhodní i nerozhodní? Musíme se rozhodnout, jestli ty sliby splní, když je navolíme a dáme jim svůj hlas. Ale dosti mentorování, je to věcí každého z nás, jak se rozhodne jestli a koho zvolí. Kdysi jsem už vyjádřil pocity které mám po všech volbách. Je to možná drsnější, možná k nepochopení, ale možná pravdivé. Volební guláš sněden. Jeden je sytý, hladový jeden. A trávení bývá těžkou prací. Žaludek bolí jednoho, jeden zvrací. Tuhle jsem četl, jak jeden soused kouká druhému přes plot na dvůr a koumá, jak to s volbami vyřeší. Najednou se otevřely dveře a přes dvůr kvačí další soused: „Ty Karle, jakou volíš stranu nalevo nebo napravo?“ „Já te volím jenom tu jednu a jestli to nestihnu, tak to bude velkej průser.“ Už raději odběhnu úplně stranou od stran a hnutí. Dneska jsem musel mít sám nějaké hrozné hnutí. Dopisoval jsem články do zpravodaje v práci a nahrál si je na flešku (pro starší – zařízení, kterým se přenášejí myšlenky sem tam – pokus o vtip, že ?) Když jsem se vrátil domu, fleška k nenalezení. Určitě jsem ji z práce bral. Nebo ne? Tak zpět do Příbrami. Nikde nic. Nahrál jsem články na jinou. Zakóduji ordinaci, fleška v kapse není. Odkóduji a ona za dveřmi. Bohudík nebyla rozšlapaná. Doma časopis dopisuji a žena vybaluje tašky z práce a hle původní fleška se našla. Jenže já články už znova napsal, ale úplně jinak. Prostě hnutí. Te se mi také hnula myšlenka – znáte to jak se babky na Slovači ptá soused: „Babka mátě satelit? „Čo to meleš Janko, prečo by som sa mala těli, som snad krava? A co vy, máte satelit?    bs

Stáhnout zpravodaj – říjen 2013