Je podzimní sobota, tak trochu si přispávám, ale sluníčko, které se dere žaluziemi do ložnice, mě stejně nenechává na pokoji. Nedá se nic dělat, jdu je vytáhnout. Zaslechl jsem dost hlasité švitoření a na drátě, kterým nám přichází ze sloupu telefonní linka, sedělo asi čtyřicet vlašťovek. Á tak už je to tu doopravdy. Vlaštovky se houfují a podzim na krku. Jak říká jedna pranostika: „Když vlaštovky v houfu na drátě, zapomeň na krátký, na gatě“. Samo sebou jsem si ji te vymyslel, že? To aby byla legrace, když nám nastává ten nostalgický a ponurý podzim.

Teď si vzpomínám na jednu legraci zrovna s vlaštovkami. Když nám kdysi před lety zaváděli telefon, vadilo mi, že drát je rovnou před oknem z ložnice. Jedno takové podzimní ráno vytáhnu žaluzie a drát je fuč. Vykouknu ven na zahradu a on leží na zemi. No co to je? Pak jsem si vzpomněl, že se na něm k večeru houfovaly vlaštovky. Ony jej fakt vytrhly ze zdi. To mne opravdu rozesmálo, ani jsem se nenaštval na kvalitní práci montérů, kteří prostě vzali hák z udělaný z kulatiny, zatloukli jej do tvárnice ve štítě a telefonní drát na něj pověsili. V dnešní době by se to určitě stát nemohlo. Vlaštovky prý jsou lehčí a menší. Menší je i moje sebevědomí. Při výletu do zahraničí jsem se díky své neznalosti cizích jazyků dostával do komických situací. Když se například syn u kamarádů domlouval, v kolik ráno vyrazíme na výlet, padlo anglicky, že v osm, poté sedm. I připojil jsem se svojí troškou do mlýna, že by bylo nejlépe sex. Všichni se na mne otočili jak to myslím a syn povídá: „Myslel jsi asi six, že jo?“ Trval jsem na svém: „No myslel jsem sex ráno“. To už se řezali smíchy i naši přátelé. Samo sebou mi to došlo. S kým jsem se dobře domluvil byly děti našich přátel. Jackovi byly čtyři a Wyattovi necelé dva. Při jízdě s mašinkou nepotřebujete moc hovořit, stačí když umíte houkat a dělat šššš. Pokud se mě děti na něco ptaly, vždy jsem odpovídal opatrně yes (jés), ale musíte koukat, jak se váš malý přítel zatváří. Pokud se tváří nechápavě, musíte s otázkou v očích použít no (nou)? Většinou hovoří o něčem dál a vy musíte k jeho spokojenosti použít podobný fígl. Předsevzetí, že po návratu domu se konečně do tý angliny pustíte, vás opouští většinou při vystoupení z letadla. Jo kdyby se člověk učil, když mu to ještě šlo. Jenže to nás zase nebavilo. Pravda, že někteří z nás byli výjimkou a naučili se. Doba je dnes jiná, naše děti umí nejen s počítačem, ale znají i jazyky. Nemyslím jenom vyplazovat. Z toho plyne ponaučení: „S vyplazeným jazykem se těžko domluvíš“.   bs

Stáhnout zpravodaj – září 2012