„Léto budiž pochváleno, zaznívá nám po kraji, stroje řičí, trávu ničí a ptáci pěkně zpívají. Z chlapských tváří oči září, při pohledu na dívky, holka zralá velká malá jenom trochu poskočí, zbystří synek ba i táta, na krásná těla odhalená chlapec hned se otočí, a pod plechem či v rezervaci zvedne oči od piva, na ladné křivky vyletněné každý se rád podívá. Holky to mají trochu těžší, nebo chlapi více hřeší, snad očka se jim rozzáří pohlédnou-li nám do tváří. Na drsné rysy milé tváře, jak na akty z kalendáře. Jenom pocit vždycky mají, že z domova ty tlamy znají.“ Tak jsem si trochu letně zavjeršoval. Když svítí sluníčko, je na všechno hned hezčí pohled. Jediným problémem je snad jen nedostatek vody v potocích a vodovodech. Snažím se trochu od života odposlouchávat co říká, tedy spíš co říkají životem zkušení lidé. To se najednou dozvíte, že jeden nejmenovaný se dopoledne probral v posteli a zaslechl z obecního rozhlasu hrát melodii takové trochu smuteční krásné písně Ave Maria. Ohromně se zděsil, že už hrají jemu. Ovšem za chvíli se ozvalo hlášení pana starosty, že je nutné šetřit vodou a nenapouštět bazény z vodovodu. Dotyčný si hlasitě oddychl, že jemu ještě nehrají. Zjistil jsem, že píseň byla hraná úmyslně, aby lidé ve vsi zpozorněli a vyslechli tak důležitou zprávu. Jinou hlášku jsem vyslechl u piva, nevím jak jsme se na téma obecnických večerů dostali, ale mně ta hláška dostala. Možná byste se taky zasmáli, kdyby vám sousedka u ucha zahlásila: „To byl zase večer, byla zima, svítil měsíc, Jirka chrápal, to byl ale zmršenej večer.“ Přitom jsou u nás v Brdech takové krásné večery.

V obci jsou i krásná odpoledne, jedno zrovna tenhle pátek. Každý rok se koná fotbalový zápas malých obecnických fotbalistů s jejich trenéry a rodiči. Tam jsem zaznamenal další krásné hlášky. Aby si kluci i holky zahráli, byli na hřiště vpuštěni všichni. Chvílemi nebylo ani vidět míč, ještě že my dospělí jsme děti převyšovali a tím o sobě věděli. Nebyla to výhoda, na naši bránu se valila vlna za vlnou, jednomu jste míč sebrali a hned u vás byli další malí fotbalisté. Při kopaném rohu zazněla krásná hláška. Většinou se říká: „Každý si bere jednoho“ (obsazeného hráče). Najednou se ozvalo: „Každý si bere tři“. Stejně počet nevycházel. Když jsem uřícen (hehe) usedl na lavičku, ozvalo se vedle mne: „Nekousej si ty brankářský rukavice“. Asi nervozita. Nervózní by měli být místní hajní. Náš Toník dostal od babičky pušku, za to že do sebe dostane hnusné předepsané léky. Jelikož jeho druhý děda Václav je zdatný myslivec, Tonda je poučen o lesní zvěři i lovu. Za celý den, kdy jsem jej hlídal, jsem napočítal asi třicet složených jelenů, dvacet srnek, pět medvědů a vlků, brontosaura a jednoho staršího dědu. Tak si dávejte přes léto v lese pozor. bs

Ke stažení Obecnický zpravodaj 6 2017