V prázdninovém čase jsem se chtěl rozepsat o svých prázdninových pádech. Na kolech v Třeboni jsem si napsal docela solidní úvodník, ovšem doma jsem ho zdárně v počítači totálně vymazal. Snad jsem si vzpomněl, jak kamarád na kole nešastně upadl a v rozrušení jsem kliknul jinam. Tím pádem začínám znova.

Prvním pádem „kdo, co“. Kdo?, no já trouba, co?, no prázdninový obecnický pád. Vraceli jsme se s manželkou z Rezervace, podotýkám, že jen s malým pivem. Za závorou jsem se vyhýbal autu a vjel jsem do nějaké prohlubně. Lekl jsem se a zabrzdil prudce přední brzdou. Kolo se postavilo na přední a já za řídítky hopkal jako králíček. Abych nespadl do potoka, raději jsem kolo pustil, vzpomněl si na školní léta a kotoulem přistál na zemi. Manželka se  nejdříve vyděsila, ale když viděla, že to dobře dopadlo, ještě dlouho po cestě domů měla záchvaty smíchu a málem dvakrát nabourala, protože prý jsem dost směšně hopkal za těmi řídítky. Přežila.

Druhým pádem prázdninovým „koho, čeho“. Koho? žena poslala zalívat, no přeci mne, čeho? se to týkalo, no přeci květníku pod teráskem  před vchodem. Když už jsem byl vyslán na takovou práci, nebudu to přeci obcházet. Nahnul jsem se přes zábradlí a opřel se o něj. Zábradlí naražené na dvou špalících se protočilo a vypadlo z držáků. Moje skvěle vymyšlená konstrukce, ale nějak se to seschlo. Třetí pád by měl znít komu?, na čumu. Na tu jsem právě upadl. Konev jsem si vylil na hlavu, květník jsem porazil a vysypal. Ještě štěstí, že jsem neponičil auto, vedle kterého jsem dopadl. Trochu potlučený jsem se zvedl a rozhlédl, jestli mě nikdo neviděl. Ze sousedů sice nikdo nekoukal, ale po chvíli mě objevila žena, když jsem se snažil hlínu i kytky nacpat zpátky do květníku. Ani nenadávala, jen tak divně kroutila hlavou a řekla: „Padej, já to uklidím“.

Čtvrtým pádem „koho,co“, bych chtěl potěšit. Koho? přece vás, co?, no přeci vjerš. On bude tak trochu víc pro kluky. Jmenuje se Vodopadová. Možná znáte z rezervace z galerie bs. Opři hlavu o dlaždičky, zasni se za svými víčky, vodopády v hloubi lesa, voda dolu v tříšti klesá, hukot veletoků bájných, cvrkot ptáků cizokrajných a u bot zvlhlé kličky, když zadřímneš u mušličky. Chtěl jsem napsat  i dívkám, ale včas jsem se zarazil, byla o padlých dívkách. Padlé dívky gentleman zvedat musí, třeba i za padlé … No raději jsem to nedopsal, abych náhodou nedopadl. Stejně už padám únavou z toho psaní. Vy přátelé nepadejte únavou, úsměvem ozdobte se jako laňka, smál se tak i pan Kolben na pana Daňka. 🙂  bs

Ke stažení – Obecnický zpravodaj 7-8 2015