Konečně se nám ukázala zima ve svém hávu, bohužel na horách byla zimě zima a proto se oblékla do pořádně silného a objemného kožichu. Dvůr nezalehl bílý kůň, ale celé stádo koní nebo lépe řečeno stádo bílých slonů. A hned nastaly v horských oblastech problémy. Když to tak sleduji, problémů by bylo méně, pokud bychom my lidé občas zapřemýšleli a dodržovali určitá pravidla. Například nejezdit do zákazů, vozit v autě sněhové řetězy, mít s sebou zimní vybavení a tak dále. U nás na Brdech nebo přímo v obci by stačilo, kdybychom parkovali na svých pozemcích a nenechávali auta na místních komunikacích. Těžko se traktoru s radlicí odhrnuje napadaný sníh, když u krajů stojí auta. Ale zpět ke sněhovým radovánkám.

Minulý týden jsem v Příbrami šel na pohřeb jednoho kamaráda, ten den bylo pohřbů nějak moc a byla plná parkoviště. Rozhodl jsem se zaparkovat na novém parkování pod hřbitovem u nemocnice. Auto jsem měl až skoro u hřbitovní zdi a musel bych obcházet plot až k nemocnici. Znáte chlapy, jsou to lenoši. Všiml jsem si v rohu u domu pod hřbitovem sešlapaného plotu. Zkrátím si cestu, sice je tam hluboký sníh, ale co. Na balkoně se bavily nějaké starší paní, slušně jsem pozdravil a přelezl sešlápnutý drátěný plot. Po rozloučení s kamarádem jsem si tudy zkrátil cestu zase. Ouha. Překročil jsem plot, ale nohavice se mi zachytila o trčící drát. Protože pod nohou byla prohlubeň, rozplácl jsem se do hlubokého sněhu jak žába. Chvíli jsem ležel s hubou ve sněhu a poslouchal. Žádný smích se neozval. Vyhrabal jsem se na nohy a koukl na balkony. Hurá nikde nikdo. Otřepal jsem se a mířil hlubokým sněhem na parkoviště k autu. Na chodníku se na mne usmíval nějaký pán s chlapečkem. Asi mne viděl. Nejspíš chlapečkovi hned vykládal, co nemá dělat: „Viděl jsi, jak si ten pán zkracoval cestu přes plot a jak upadl?“ Děti se musí od života stále učit. Mám příklad od nejmladšího skoro dvouletého vnuka. Před koupáním ve vaně, když se svlékal, se nestihl vyčurat do nočníku. Poučen od života, že na podlahu se nečurá, vzal to do otevřené pračky. On už je ve svém věku asi hodně vnímavý a tím i poučený. Dokládá to zážitek z návratu autem k domovu. Když dojížděli k domu, ozvalo se ze zadní sedačky: „Nevidym muj dum, nevidym muj dům, do pldeve nevidym muj dum!“ Přátelé, přežijte sníh i led ve zdraví, snažte se padat jen do hlubokého sněhu. A poučujte svoje děti a vnuky do života, jsou velmi vnímaví. Vrátí vám to. bs

Ke stažení: