Doba adventu by měla být dobou pohody, rozjímání, čekání na svátky narození Ježíše Krista :-)). Máte to taky tak? Trochu se obávám, že většina z nás tráví advent materiální přípravou na Vánoční svátky. Uklidit všechny kouty, umýt okna, vyprat záclony, vyčistit čalouněný nábytek, vyleštit skleničky z vitríny, v koupelně začít u dlaždiček a skončit u poslední skleničky na poličce… Taky vám to něco připomíná? A to není všechno, ještě upéct pracny, vanilkové rohlíčky, linecké cukroví, kokosky a kokosové cukroví, udělat vosí hnízda, čokoládové kuličky… No a pak ještě vánočku, štolu, štrúdl, černou omáčku… Jo, a taky napsat Ježíškovi a nakoupit hračky, knihy, oblečení, kosmetiku, dárkové poukazy, … nezapomenout na stromeček, jmelí, chvojí, adventní věnec na dveře… koupit kapra, udělat salát, chlebíčky, jednohubky… A taky oběhnout tety, babičky, napsat vánoční přání a při tom normální pracovní proces. Taky jste jako doma? A kde vzít čas na rozjímání a pohodu? Jsem daleka toho vám radit, jak to udělat jinak. Sama se v tom plácám velmi podobně. Přesto mě jeden článek v Pravém domácím časopisu inspiroval.

Už dávno víme, jak to je s tím Ježíškem, ale není to všechno přece je trochu jinak? Hrajeme tu hru s našimi dětmi stejně, jako ji hráli naši rodiče s námi. Ale ta jiskřička pochybnosti čas od času… A takhle to vidí dvojčátka v maminčině bříšku: „Věříš na život po porodu? – Určitě, něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak. – Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? – To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba tam budeme běhat po svých a jíst pusou. – No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou to je úplně směšný! Živí nás přece pupeční šňůra Něco ti řeknu, život po porodu je vyloučený. Pupeční šňůra je už teď dost krátká. – Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme zvyklí. Tunel a na jeho konci světlo. – Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí, a vůbec, život je velká stísněnost v temnotě. – No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. – Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být? – No přece všude kolem nás! Jsme v ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli. – Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není. – Ale ně- kdy, když jsme potichu, můžeme ji slyšet, jak k nám mluví. Víš, já si myslím, že opravdový život nás čeká až potom… KLIDNÉ SVÁTKY přeje všem redakce časopisu Obecnický zpravodaj. B+E-S

Ke stažení Obecnický zpravodaj 12 2015