Nad brdskými kopci se tetelí vzduch. To stromy, keře, mechy, prostě příroda těžce oddychuje v zářijovém žhavém slunci, které se ani nezdá být tím pravým podzimním. Takové teploty v poprázdninovém čase jsme dlouho nezažili. Odborníci na počasí říkají, že to letošní zářijové počasí je teplotně výrazně nadprůměrné a suché. Začátek podzimu prý připomíná rok 2006, který přinesl nejteplejší meteorologický podzim od roku 1961. Proto jsem nahlédl do svých trempských kronik a tam se dočetl, že v tomto roce byl na vandrování opravdu krásný dědí podzim. Však ono i o prázdninách bylo hezky. Užívali jsme si léta plnými doušky. Někdy se dá říci, že doslova, jako například při velké obecnické výpravě do jižních krajin naší nádherné země. Třeboňsko je na kola opravdu jako stvořené. Rovina kam dojedete, a protože zkušení obecničtí kolaři prohlašují, že profesionálové jezdí bez mapy, často se z plánované kratší cesty díky vedení profesionálů najezdí o mnoho kiláků navíc a někdy se dojíždí i za soumraku. Ale na kolech je vždycky veselo, a už se jedete vykoupat do lomu, nebo vás profesionál povodí po oranicích a strništích nebo vás dovede do bažin plných komárů. Nakonec totiž vždycky čeká nějaká ta hospůdka, ba si i odvezete krásné slamáky. Ovšem slamák dostanete za rundu dominikánských rumů a těch šestnáct klobouků jsme raději  i s koly do penzionu dovedli. Dokonce při takové kolařské výpravě nemusíte vyhledávat ani naši policii, která nám pomáhá a chrání nás. Přijdou za vámi sami. O půlnoci. Byli mladí a krásní, říkaly holky. Přišli se nás zeptat, zda nepotřebujeme pomoct s nočním klidem. No nesmějte se, když se vypráví úžasné zážitky například ze záchodu. Spadlý za záchodem není člověk každý den. No řvali jsme trochu nahlas, ale alespoň je na co vzpomínat a co vyprávět. Prázdninové zážitky pomalu odlétají a nastal čas školních radostí i starostí žákovských i rodičovských. Naši Pepíčkové a Aničky nám budou nosit zprávy radostné a někdy i neradostné. Až ten váš Pepíček přijde ze školy domů a přinese nějakou tu kouli, raději se ho neptejte, jako ta maminka v jednom školním vtipu: „No to jsem zvědavá, jakou výmluvu sis připravil dnes?“ Pepíček by vám mohl po zamyšlení odpovědět: „Ještě se stále rozhoduji mezi dědičností a rodinným prostředím.“ Mě zase dostal náš přesdvouletý Tonda. Chtěl jsem být chytrý dědeček Božoj a povídám mu: „Hele, Toníku, vidíš toho hezkého červeného broučka?“ „Dedo dyt je to plostice.“ Tak mi sklaplo a koukal jsem na něj asi jako ta ploštice. Přátelé, nejsou ty naši potomci nějak moc chytří? Nebo že by to bylo tím, že jsou po nás? ☺ bs

Ke stažení Obecnický zpravodaj září 2016