Hele, zima volá tě, sklouzneme se na blátě, bláto tolik nestudí, jenom mámu popudí a trest přijde zakrátko, po zadečku plácne prasátko. Jen jsem nevěděl, jak začít svůj úvodník, a to mne napadají občas, jak se říká, blbosti. Stejně nežli rozvinu nějakou blbost, pardon, chtěl jsem říci myšlenku, venku je úplně jiné počasí a sklouznutí by nejspíš dost na umrzlém blátě bolelo. Nějak si s námi roční období pohrávají. Vánoce na blátě, v květnu sníh a tak dále, už to člověku ani nepřijde. Někde jsem se zmínil, že by bylo hezké, kdyby opravdu v zimě byla zima, na jaře jaro, v létě léto a na podzim skutečný podzim. Na to kdosi prohlásil, tak jako v jednom známém vtipu o dvou stařících: „To by nám tak ještě scházelo…“ Předpokládám, že stejně jednou přijde doba, kdy se nejprve globálně
oteplíme a poté globálně zmrzneme. Zatím nemám obavy a jen doufám, že v únoru nějaký sníh přijde, abychom si ještě běžky i ty naše Brdy trochu užili. Naši silničáři jsou jako vždy na krutou zimu připraveni. Každý rok postaví za Panenkou při silnici na Příbram sněhové zábrany a my se každý rok s manželkou sázíme, jak dlouho vydrží postavené. Po pár dnech zase přišel krutý vítr z Brd a zábrany lehly. Zbylo jenom jakési torzo, které se chystám vždy po cestě do Příbrami vyfotit, ale pokaždé na to zapomenu. Také jsem přemýšlel, jestli sněhové zábrany jsou poražené následkem brdských větrů. Představil jsem si, jak oslněná a zděšená srnka narazí do první dřevěné zábrany a ostatní se jako domino skládají na zmrzlou půdu.

Druhou verzi jsem vyvodil z okousaných podpěr. Malý počet podpěr způsobil, že hladový bobr odkousal tu první podpěru u první zábrany a ona svým pádem donutila ty ostatní ke zřícení. Bobr se však u nás na potoce zatím nevyskytuje, ani nebyla nalezena jeho kostra v minulých letech pod trouchnivějícími zábranami. To mě přivedlo k odhalení. Byl to zajíc. Asi ještě stále žije v obecnickém revíru ten mizera, co mi kdysi na zahradě okousal jabloně. On určitě letos okousal podpěry u silnice směrem ke Lhotě. Proto se každý rok jeho vinou, (dle mého pojmenování) „podsněhové zábrany“ ukládají pod sněhové závěje a tím nejspíš zabraňují tvoření sněhových jazyků
na přístupové silnici k naší obci. Prostě ztrouchnivělé podpěry i vlastní zábrany zajícovi chutnají. Žere je, když nemá co žrát. Konečně se mi v hlavě rozsvítilo! No jo, ale potom najednou všude zhaslo. Konečně jsem pochopil, co je to ten blackout. Nevíte? No přeci zjednodušeně výpadek proudu. To vám byla tma jako v pytli, ale úplně v pytli to nebylo. Najednou jsme zjistili, že nejde televize, vařič, bojler a další. A co teď? Ještěže je v nás pračlověk, který si uměl rozdělat oheň, uměl si povídat i když byla tma, a ve tmě… ale to už není pro děti. Prostě jsme zjistili, že můžeme být chvíli bez elektřiny, že se můžeme sejít se sousedy a hezky se pobavit, karty či jiné hry si zahrát, zazpívat si a že je nám spolu dobře. Přátelé, tak vám v dobrém přeji co nejvíce dobrých českých „blekautů“.

Stahnout zpravodaj – leden 2015