Únor bílý, lidé pílí, únor zelený lidé nelení, běží se těšiti, při masopustu hřešiti… už se nám to blíží, Fabián z hor shlíží, jak skřítkové a lesní víly pilně tuží svoje síly, pohádkové bytosti užijí si sytosti, naperou se jitrnicí, mastnota pokape s lící, někdo bude státi plačky, nezbylo na něj prdelačky… Jak píšu, už mi tečou sliny, minule jsem se při masopustu k jitrnici nedostal, alespoň ta dobrá prasečí polévka zahřála. Zatím nevím jak letošní masopust v obci dopadne, ale věřím, že jako pokaždé. Dobře. Každý z nás si to představuje jinak. Někomu se povede maska, někdo se lehce „opivní“, jiný ne. Dalšímu bude chutnat jitrnice, někdo raději bude koukat doma do televize nebo do ledničky atak dále. Jen brdských lesů pán Fabián na to vše bude koukat shovívavě a brumlat si pod vousy starou masopustní: „Masopust držíme, nic se nevadíme pospolu. Proč bychom se hádali, když jsme se tak setkali poznovu. V dobrém jsme se sešli, rádi jsme se našli pospolu. Dříve než se rozejdeme, ještě sobě připijeme poznovu.“ Kéž by ten náš dobrý brdský duch ochrannou sukovici držel na našimi brdskými hvozdy a trestal každou neplechu, kterou si vymyslí vojsko nebo poté ti co Brdy přeberou až bude CHKO. Abychom se nemuseli všichni z lesů stáhnout do té naší střediskové CHKOO (Chráněné krajinné oblasti Obecnice – Rezervace koupaliště). Tam jsme my lidští živočichové chráněni již mnoho let a všude se to ví.

Nedávno, když jsem se v triku s nápisem Rezervace Obecnice producíroval po fitcentru (kecalové tvrdí, že u místního báru), zeptal se mi jeden ze svalnatých cvičenců: „Proč rezervace?“. Chvíli jsem na něj koukal a pak mu povídám: „Už jste někdy v Obecnici byl?“ Zíral udiveně: „No ještě ne.“ Odpověděl jsem mu: „Tak to vám to budu těžko vysvětlovat.“ Přátelé bylo to myšleno v legraci, tak se neurážejte, já se také neurážím, když o mně prohlašuje někdo, že jsem sklerotický dědek. Zatím, jak tvrdím, jsem jenom něžně zapomětlivý. Takovou vlastnost máte určitě také a nejste dědkové a báby, že? Kdyby jste nevěděli, jak se něžná zapomnětlivost projevuje, mohu osvětlit. To takhle ráno jedete do práce, zkontrolujete si věci v tašce, telefon, peněženku, klíče, někteří z nás brýle a zuby, ty v ústech samozřejmě. Zastavíte v zaměstnání a taška nikde. Stojí před domem na tarasu. Tak jak se u nás v Brdech říká, šup, šup zpátky. Vzápětí jedete dle příkazů „madřízené“ (manželky nadřízené) odevzdat cosi dceři, u vchodových dveří zjistíte, že svazek klíčů visí v práci na nástěnce. A takhle ten váš únorový den plyne s jednou něžnou zapomnětlivostí za druhou. Vyvrcholí to tím, že jako chlap se zapomenete večer manželky zeptat, takže vás nemůže ani odmítnout. Nakonec, aby bylo veseleji, slyšte jeden, co se hodí k masopustu. Z radia hlásí: „ČR se podle informací umístilo na druhém místě v pití alkoholu.“ Manželka se významně podívá na muže. Ten podrážděně zařve: „Co zíráš? Dělám co můžu.“ Moje milé čtenářky i vy milí čtenáři, též dělejte v únoru co můžete.   bs

Stáhnout zpravodaj – únor 2015