Zima nezima člověka dojímá, zvířata i ptáky jančí a stromům vyráží poupata, děti mají kolena a zadky od bláta, prostě nás ovládá zimní nezimní nálada. Člověk neví jak se obléci neobléci, jestli nadávat, že je zima, není zima a kdo za to může. Zda globalizace, valorizace, deratizace nebo snad navigace. Nebo jenom blbé počasí? Zima se prostě zatím moc nevyvedla. Jenom naše kočka je spokojená, kdyby byl mráz a sníh, ven by ráno nepáchla. Takhle mě budí den co den v půl páté ráno a chce mermomocí na zahradu. Tak nějak mi nahrazuje kohouta. Apropó, kohout. O tom moravském bláznivém kohoutovi už jsem v úvodníku psal. Nedávno jsem se dozvěděl, že na Moravě nastala nějaká tragická situace. Jen mi nebylo jasné, zda mělo jít o pokus vraždy tchána Václava nebo vraždu kohouta Ferdinanda. Kohout prý si vzpomněl na historii a na královraždu provedenou Boleslavem I. na Václavovi posléze svatém. Napadl ostrým zobákem svého ochranitele Václava. Dopadlo to s ním jako v jiné historii. „Tak nám paní Millerová zabili Ferdinanda.“ Nešlo ovšem o Ferdinanda d’Este, ale o pověstného valašského kohouta Ferdinanda. Nezabilo jej sedm kulí jako v Sarajevu, zemřel prý potupně sťat sekerou na špalku. Už nebude budit svým šíleným kokrháním ve tři ráno brďáky na Valašsku. Čest jeho památce.

Možná si měl chudák vzpomenout na olympiádu a spasit se letem přes plot, jako to  uměl kdysi Raška na lyžích. Ale mohl by také dopadnout jako náš Jakub, který sice před nikým neprchal, ale předváděl svým kamarádům na sjezdovce skok na lyžích, jaký uměl ve své době skokan Janda. Kamarádi mu posléze vyprávěli, když mu snášeli hůlky i lyže a zvedali ho, že jeho skok vypadal jako akrobatický skok bývalého skokana Valenty. Jenom mu dali jiný název: „Dabl fuj fuj“. Modřiny na žebrech, na noze , na zádech a na rukou ten krásný název Kubova skoku potvrzovaly. Pravda, také se musím prásknout. My jsme se letos vypravili z naší zimy nezimy přeci jenom si užít tu pravou. Alespoň trochu. Po osmi letech, kdy jsem se prvně postavil v padesáti na sjezdovky, se ze mne stal lyžař průměrné hodnoty. Už vím, že sjezdovky se rozdělují podle barev a nejhorší že je černá. Jen nevím, proč mi zrovna dělá potíže ta nejjednodušší – modrá. Nejlépe úplná rovina. Již poněkolikáté jsem na rovině pocítil přitažlivost zemskou, dobře že mě naposled nikdo neviděl. To jsem si užil zimy, po pěkném saltu jsem se zapíchl do měkkého sněhu, ale už ve vzduchu jsem se usmíval. Vzpomněl jsem si na Valentu, jaký měl asi pocit při svém vítězném akrobatickém skoku. Cítil jsem na krku olympijskou medaili. Poté jsem vyplivl z úst sníh a rychle se vyhrabal ze závěje. Nikdo mě neviděl. Ohodnotil jsem si v duchu svůj výkon menší známkou. Vypadalo to jenom na jednoduché „Fuj“.       bs

Stáhnout zpravodaj – únor 2014