Je pondělí, pomalu se probírám ze spánku, budíka si neřídím, to zařizuje manželka. Budík zvoní většinou o nějaký čas dříve, aby se dal ještě, jak se říká, dotáhnout pupíček. Normálně se ještě nějakou minutu povalovat v posteli. Vtom jsem zaslechl zvonění zvonku otevřeným oknem. Áá, vždy už je konec prázdnin, zase bude živo ve škole i na ulicích. Ale co ten zvonek? Došlo mi to. Vždy my máme v obci novou zvoničku. Soused na svůj domeček – garáž nechal postavit věžičku s menším zvonkem a ten pravidelně budí okolní obyvatelstvo v sedm hodin. Teď už nepotřebuji ani budíka. Mám štěstí, že vstáváme do práce na sedmou hodinu. Ten kdo vstává dříve si zvonku může užít také, ale v sedm večer. Tohle zvonění mi bohužel vždycky připomene, že jsem při práci na zahradě propásl večerníčka. Možná někdo ze sousedů hartusí, ba i nadává, ale zvoničky přece na vesnici patří. Pořád lepší než poplašné ječení klaksonů nebo houkaček aut či hlídání domů. Pokud jsem ve všední den doma, zvonění mi v poledne připomíná, že mám hlad. Normálně bych si vzpomněl, až když padám slabostí do kolen, takhle jím alespoň pravidelně.

Chtěl jsem vlastně psát o školáčcích a konci prázdnin. Život nám přináší dávný školní koloběh, velcí školáci nedávno odcházeli radostně ze základky a nyní naši malí miláčkové radostně startují své pravidelné vzdělávání a my pravidelné rozčilování. Slyšel jsem, že se ptala prvňáčků paní učitelka: „Viděli jste děti, jak se houfují na drátech vlaštovičky, který pak z vás o nich něco bude vědět?“. Jeden se přihlásil: „To jsou hrozně chytří ptáčkové. Jak začne škola, odletí do teplých krajin“. Moudrá dětská myšlenka. A jedna školní vzpomínka na prázdniny, co jsem někde vyčetl. „Řekněte mi milí žáci, kdy se píše čárka? Ta se přeci píše vždycky, když hospodský přinese pivo, ne?“ Proč vzpomínka na prázdniny? No protože těch čárek přátelé bylo, jen si také vzpomeňte. My při poznávání nových krásných tras na Třeboňsku jsme čárky ani nepočítali, platili jsme až na konci pobytu. Ale čárky jsme si mohli dělat za ta nová poznání. Trasy krásně připravené, sluníčko, občerstvení, jihočeská krajina. A což poznání, že podle mapy jezdí jen troubové, že nohy a záda po pár kilometrech navíc bolí jen netrénované, a prdelka že bolí úplně všechny i když jezdí na gelových sedlech a s vypolstrovanými kalhotami. A tak já jsem si z Třeboňska dovezl kromě zaplacených čárek ještě otlačený zadeček a knížku od hospodského. Z té vám občas něco budu psát. Je zajímavá a o rybnících.

A z prázdninových příhod jen jednu. O telefonu. Komupak z vás se podařilo z mobilního telefonu udělat houpačku? Já to dokázal, vypadl mi z kapsy tak šikovně, že zůstal viset ve dveřích auta, a pak stačilo prudce zabouchnout dveře. Poté jsem zjistil, že z houpačky se nedá volat. Zálohované kontakty jsem ztratil i v počítači při aktualizaci programu. Tak se nezlobte, že vám nevolám. Vy však můžete zavolat a udělat si čárku. Čárku dobrého skutku a já si vás uložím. bs

Stáhnout zpravodaj – Září 2014