Letošní podbrdský končící podzim mne zasáhl tak, jak to
dělá každým rokem. Dostavila se nostalgická nálada
a lenost a nechuť. Nechuť cokoliv psát, hlavně úvodníky.
Padlo to na mne jako mokré listí na trávu, která se choulí
před nastávající zimou. Listí se dá shrabat hráběmi,
ale mně se hrábě do hlavy nevejdou. Jak mozeček prohrábnout, aby se zapojil k tvoření? Zkusil jsem alkohol,
nefunguje. Co procházka v lese? Trochu zabrala, barevný
obraz brdských lesů rozjasnil přes zrakové zážitky některé mozkové závity, ale jako vždy zabrala naše vnoučata. Zvedlo se mi sebevědomí, když se manželka Evina vrátila z hlídání těch příbramských. Podala mi omalovánky s Krtečkem a povídá: „To ti posílá naše Malvínka“. Koukal jsem asi dost přiblble na předkreslené krtečky a zajíčky, protože hned dodala: „Říkala, že děda si to už určitě domaluje sám.“ To, jak mi důvěřuje, mně vskutku dodalo elán do další tvorby. Pustil jsem se hned do kreslení obrázků k divokému seriálu Vaška Moravce o brdském „jettym“. Naštěstí si nepamatujete, co bylo
minule ve zpravodaji nakresleno. Ony totiž moje naivní ilustrace jsou tak trochu stejné, ale les mi jde úplně nejlépe. Také jsem si domaloval krtečka a skoro jsem nepřetahoval. Jde to dost složitě, když je člověk přetažený z politiky, z podzimu, z práce…. tedy ze zaměstnání, někteří dobří kamarádi „táhla“, by se začali hned pochechtávat: „To jo, ty a práce, hehe.“ Stejně mi závidí, kde dělám“. Také jsem unaven volbami. Jejich výsledky mohou našemu nepolitickému zastupitelstvu přinést papírů, které budou obecní úřad a starostu zdržovat od smysluplné práce a mohou způsobit, že může být
méně peněz na investice a hospodaření. Z dlouhodobého sledování naší politické elity jsem nabyl dojmu, že se tam myslí ekonomicky hlavně na sebe, na rodinná hnízda a jiné podobné záležitosti. To mně připomnělo pomyslet také na své blízké. Malý Melichar zatím nemluví, jen ukazuje prstem. Mohli by to dělat při diskuzi v parlamentu i naši politici a možná by se domluvili rychleji a lépe, ubylo by nesmyslných zákonů a ještě nesmyslnějších novel. Opoziční politik by vystoupil
za pultík a ukazoval do sálu: „Ty, ty a ty“. Hned by se vědělo, kdo nosí domu erární tužky a gumy. Protivník by mu to vrátil výkřikem: „Já ne, ty, ty a ty.“ Poté by vystoupil premiér, pozvedl by prstík jako náš Melichar a zahrozil by: „Tytyty.“ A mohli by jít domu. Já se vrátím také domu. Maminka  Eva omylem sebrala Toníkovi kartáček na zuby. Toník si hned běžel stěžovat babičce Helče: „Taky jsi brala mamince kartáček na zuby? Ne,nebrala. A dědovi Václavovi? Také ne. A  strejdovi Václavovi? No, také ne. A Svatému Václavovi? Ale kde ten by asi měl kartáček Toníku? Přeci na hlavě. To asi ne. Tak ho měl asi v pideli.“ „Tondo to se přeci neříká“, umravňuje jej od něj odvrácený táta. No zkuste se nesmát. I pan premiér, hlavu pod pultem by zvolal: „Tytyty.“ To můžete s klidem dnes dělat na mne, když už jsem konečně dopsal o svém nostalgickém podzimu.
bs

Ke stažení: Obecnicky zpravodaj 11 2017